Skvělý článek, taky mám takové zážitky, jen se ale necítím nějak divně, spíš se cítím hrdě, že vím víc, než ty babky co chodí kolem mě a tváří se, že svoje dítě v šátku mučím a naštěstí se najde už hodně lidí, kteří se na mě spíš usmějí. Že by mi miminko řvalo v šátku se zatím ještě nestalo, možná jen při ukládání do něj, ale to se dá celkem zastavit dudlíkem. Docela mě ale překvapuje, že těch maminek, které šátek používají je stále tak málo vidět. Já také chodím i s kočárem, ale poté, co jsem narazila na mnoho bariér a nepříjemných zážitků používám šátek čím dál tím častěji. A mimčo si taky muselo zvykat, první měsíc ho to vůbec nebavilo,až teď když je kolmo k zemi ho to baví, že má rozhled. Tak šátkování zdar a nenechme se ničím a nikým odradit!
Předchozí