Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Dobrý den,
moc často se do podobných diskusí nezapojuji, radši čas věnuji rodině anebo koníčkům. Ale chci Vás podpořit. Moje dcerka Amálka měla v lednu tři roky a ""šátkovali"" jsme ještě loni v létě na výletech do lesa. Jako miminko jsem Amálku v podstatě pořád měla u sebe - já nebo manžel a protože s námi spala v jedné posteli. V kočárku nebo postýlce vždy plakala, v šátku a náručí pěkně spinkala. Bydlíme na vesnici, takže to proti Brnu bylo určitě horší - žijou tu paní, které šátek v životě neviděly,.... Ale když Vám děťátko poroste, nastane ještě stovka situací /ohledně nucení do jídla, oblékání,.../, kde si časem zvyknete na to, že lidé mají různé názory, ale Vaše dítě vychováváte Vy a milujete ho nejvíc Vy a Vy jste za něj odpovědná, a tak na to vůbec nemyslete. Když jí byl půlrok, chodili jsme do lesa na houby - s kočárkem nemožné. V zimě jsem Amálku dala do kombinézy a uvázala jsem si jí na bundu a šli jsme - byl jí rok. Amálka začala bez problémů v roce chodit, ve dvou letech začala samostatně chodit na nočník, nikdy neměla noční můry, je odvážná, sebevědomá, v roce uměla 20 slov, krásně maluje. Nemůžu srovnat, ale myslím, že je to taky díky šátku - Amálka viděla stromy, nebe, déšť mnohem dříve než kočárkované děti, ty viděly jenom plastové hračky a ani ji neslyšeli mluvit tak jako Amílka mně. A společné spaní?? Sama si dva dny po třetích narozeninách ustlala na kanapi, které máme v ložnici a od té doby tam spí. Koncept kontinua je moc pěkná knížka, právě jsem jí dočetla. Souhlasím a tisíckrát se mi potvrdilo pravidlo, že kde vidím problém, tam vznikne, v čem mám o dítě strach, to se stane. Když jsem v pohodě, nic se nestane a všichni si den užijeme. Hodně krásných okamihů a pohodové dni. Adriana