Přidat názor k článku Kráva, soudruzi a slzy v očích…

Pravda je, trestuhodná nedbalost některých lékařů se bohužel podepíše na zdraví či přímo životech jejich pacientů.
Chlapeček se kamarádce narodil 13.3.2009. Dnes 19.4.2009 jsem s ní hovořila po telefonu. Hovořila sice velmi pomalu a zadrhávala, ale KONEČNĚ s obtížemi mluvila. Má ochrnutou pravou ruku (je bohužel pravačka), jednou už se i postavila - za pomoci dvou sester. Svého novorozeného synka zná zatím jen z fotografií, staršího syna pochopitelně také od druhého porodu neviděla.
V Děčíně skutečně čekali jen na to, že umře, v Praze se konečně dočkala správné pomoci a správných lékařů.
Navíc ještě v Děčíně chytla zlatého - teď nevím úplně přesně zda stafylokoka nebo streptokoka od někoho, kdo s ní byl na pokoji.
Takže byla v Praze v karanténě -dokonce i její muž byl také v karanténě, protože je se svou partnerkou, jak je to jen možné. Nechal se u soudu uvolnit, aby mohl být s ní neustále. Naštěstí ten zlatý nevímco jí nedělá žádné další komplikace a karanténa už je zrušena.
Stav kamarádky se přece jen lepší, utekla hrobníkovi z lopaty. Dnes mi sdělila, že skutečně viděla, jak umírá, odcházela prý do Světla a její sestra a její matka ji zavolaly zpátky.
Před kamarádkou je/jsou teď ještě operace, kdy jí budou transplantovány kožní štěpy a poté cca do měsíce bude převezena do Kladrub, kde jsou odborníci na rehabilitaci.