Ahoj, asi ti neporadím, ale naprosto tě chápu! Můj chlap se sice snaží, o malou se postará a věřím, že i při mé delší nepřítomnosti by to "přežila", ale nic jiného k tomu už doma taky neudělá. Rozčiluje mě to hrozně, taky něco doma udělá až po několika mých žádostech - jenže problém je asi ten, že jemu bordel doma nevadí, ani když není navařeno, ani že nemá co na sebe (vždycky se něco najde). Fakt je, že paní na úklid by mu asi nevadila, ale taky je fakt, že dcera už vyrostla z toho nejnáročnějšího věku a já se vrátila na půl úvazku do práce, tudíž řeším i jiné věci než domácnost a je to docela osvěžující. Jak na chlapa ale nevím, ty lichotky mi taky nejdou, spíš jsem nasraná a mám co dělat, abych nebyla - jak píšeš - protivná hysterka. Nejlepší řešení je pro mne únik - do práce, za sportem, za kámoškama, tam zrelaxuju a domácnost je mi pak taky šumák. Ale chápu, že ty jsi teď v jiné situaci, navíc tuplem unavená...no holt snad jen vydržet a věřit, že bude líp! Jakože ty děti vyrostou a třeba si i spolu vyhrajou, bude víc času, vše bude víc v klídku...časem...