tak zrovna couvání mi problém nedělá, to zvládám se zrcátkama... (narozdíl od mého manžela, který už napálil polici v garáži, tak já se trefuju v pohodě mimo polici)... ale holt s nedonošeným chlapečkem jsem měla monitor dechu. Prostě každej má nějakou oblast, kterou zvládá sám a nějakou oblast, kde potřebuje pomoc.
S těhotenstvím a porodem mám docela prima zážitky, opakovaně mi bylo kladeno na srdce, že mám přijít, pokud budu mít "divný pocit". Můj dr. to zdůvodňoval tím, že on má sice přístroje, ale já mám pocity. Když jsem v porodnici hlásila kontrakce, tak je sestra s monitorem šla hledat. Nenašla, nicméně do karty kontrakce napsala. Pravila, že když cítím kontrakce, tak mám kontrakce.
Holt to chce nějaký kompromis mezi žitím na přístrojích a návratem zpět na stromy...
Předchozí