Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Máme dvouletého kloučka, který nám předvádí tyhle respiračně-afektivní záchvaty, jak to nazvala neuroložka. Prý to do tří let odezní. Tiše v to doufáme. Jsou chvíle, kdy se snažíme synka probrat z bezvědomí třikrát denně. Dříve to uplatňoval jako způsob vydírání. Byl to souboj, kdo z koho. Na radu doktorky jsme zachovávali klid a snažili se ho ze záchvatu vytrhnout dříve, než přestal dýchat. Nyní se již nesnaží nad námi zvítězit. Ví, kdy "ne" myslíme vážně a respektuje to. Ale záchvaty neustaly. Vyvádějí ho z míry jeho vlastní neúspěchy, bohužel naše včasná reakce se často nemůže dostavit, protože před tím ani pořádně neřve a rovnou přestane dýchat. Časem také přestal reagovat na naše podněty. Nestačilo ho plácnout, fouknout mu do obličeje apod. Když držíte v náručí promodralé, bezvládné tělíčko, strčíte ho i pod tu vodu. A ne vždy dítě začne samo dýchat, když omdlí. Nemyslím si, že je studená sprcha nebezpečnější, než dítě v bezvědomí třikrát denně. (Pokud to nezpůsobí další šok.)Opravdu tedy doufáme, že tahle forma vzteku ho už brzy přejde. Dceři stačilo řvát a válet se po chodníku. To byly klidné časy...