Přidat názor k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Monty, řeknu ti, kdybych žila s mužským, který by dával nepokrytě najevo, že je mu fakt jedno, co dělám, kam si chodím a s kým, tvrdil, že mě ale fakt nepotřebuje, a to ani po citové ani po materiální stránce, že se o sebe klidně postará sám, taky bych si chodila radšipo svých než s ním. Normálně bych si byla jistá tím, že o mě vůbec nestojí, a to jsem ženská!!! Být chlap tak tu tvou proklamovanou samostatnost beru ještě podstatně hůř.
A já se přiznám, já jsem s takovým chlápkem i žila. Vůbec mu nevadilo, kam chodím, byl vždy pro, když jsem chtěla někam jít, samozřejmě když si zajistím hlídání. On si taky sám chodil jak se mu zachtělo. Když jsem přišla večer v jedenáct (to už jsem dělala schválně, protože jsem chtěla vidět nějakou reakci - a taky se samozřejmě pobavit, protože když už jsme spolu někam šli, seděli jsme tam jak dvě mumie!) tak se ani nezeptal, kde jsem byla, a když jsem mu to vyčítala, že se o mě nezajímá, řekl, že kdybych chtěla, tak to přece sama řeknu, tak co by se ptal... Se mnou nikam chodit nechtěl, a co víc,on ani nechtěl, abych se o něj starala! Když jsem mu chtěla třeba ohřát večeři nebo něco vyprat, tak řekl to je dobrý, já si to udělám sám. Pak už to vypadalo i že si všechno udělá sám, a já už nemohla dál utéct otázkám jestli má takový "vztah" vlastně smysl. Já jsem to nepovažovala z jeho strany za toleranci, ale připadala jsem si jako páté kolo od vozu. Za tou celou jeho "samostatností" byla ale normální obava se "vydat všanc" někomu jinému.(závěr odborníka) Prostě se tak bál, že bude na někom (na mě) závislý, že mě neustále odstrkoval. Připadá mi, Monty, že děláš to samé. Zvaž to, a zkus občas přestat zdůrazňovat jak ty jsi ta co nikoho nepotřebuje, a riskni od muže občas něco potřebovat. Já vím, že je to těžké, koneckonců toho, že ses dokázala i v těžkých dobách o sebe postarat výhradně vlastními silami si asi na sobě nejvíc ceníš, ale může to být právě to, co způsobuje tvé potíže.
A pozor, projevit zájem a být rád s někým není vlastnění. Já bych nesnesla chlapa co by se jen pokoušel mě říkat že někam nepůjdu nebo že mi něco nedovolí. Na to jsem svobodomyslná až dost. Ale nic se nemá přehánět, a to, že mi "není opravdu úplně jedno" s kým a kde můj partner je je projev toho, že o něj stojím, a ne snaha ho omezovat. Nebo jinak - mě to není jedno, ale nenamítám, že se jde věnovat svým koníčkům, přeju mu to. Jestli je pravda, že je ti to opravdu JEDNO, tak máte velmi prapodivný vztah, a možná že o něj vlastně nestojíš vůbec, stojíš sice o partnera jako takového, ale pochybuješ, že tento je ten pravý. A z toho to rozladění.