Přidat názor k článku Náročná adaptace novorozence

Ležela vedle porodního křesla v takovém vozíku, jako mají v sámošce :) Chvíli jsem ji chovala, ale potom jsem jí musela dát do vozíku, protože mě začali šít. Bolelo to, navíc jsem se šíleně třásla, tak jsem se bála, aby mi při píchnutí jehlou nespadla. Po šití jsem si ji chtěla okamžitě vzít, ale ještě než mě došili, tak přišla sestra s teploměrem a malá byla pryč. Od té doby, co jsem ji dostala zpět, jsem jí pak nikam neodložila tak dva roky. Spávala u mě, ale v tu chvíli to jinak nešlo.

Závidím ti, autorko, odvahu rodit doma. Taky jsem do toho chtěla jít, jenže potom těhotenství skončilo samovolným potratem po pár měsících. Jeli jsme do nemocnice, ale třeba hodinku trvalo, než jsem mě vůbec nějaký dokror viděl. Od té doby se bojím, že kdyby při porodu doma nastaly kompikace a muselo se do nemocice, tak to zase bude hodina a bude pozdě. Takže budu příště raději rodit v porodnici.

Bydlíme prakticky vedle Vinohradské, navíc jsme jeli autem, ale než jsme se tam dostali, tak to nějakou dobu trvalo. Jednak mě bylo blbě, tak jsem nemohla k autu jít moc rychle. Navíc byla noc a celkem dlouho jsme seděli na příjmu než pan doktor přišel. Nejsem si jistá, jestli by u porodu byli rychlejší. Takže všem domorodkám jen smutně závidím :(