Přidat názor k článku Náročná adaptace novorozence

a shodou okolností separace dítěte ode mne po prvním porodu mne vedla k rozhodnutí další dítě rodit doma. rychle jsem se vzpamatovala z medicinsky vedeného, programovaného porodu - byla to moje hloupost, že jsem byla naznalaá a nezkušená a přistouila jsem na tento způsob porodu, nicméně v péči o novorozence jse měla i jako prvorodička naprosto jasno. Bohužel mi personál nesdělil, že je rutinníé způsob ošetřovatelské práce miminka po porodu s epidurálem dávat na sesternu (při této informaci bych epi odmítla), takže po narození dítěte, rutinním ošetření ve vedlejší místnosti atd., nebudu vypisovat, začal můj boj o dítě. manžel dodnes vzpomíná na mou památečnou větu: "já vám ho prostě nedám, je můj" a následoval boj se setrami z novorozeneckého, které si teda netroufly mi détě odníst, ale alesoň mne chodily ve 3 v noci strašit a připomínat mi, že ho nemám mít v posteli (zalehnu ho nebo spadne), že si mám sepnout vlasy při kojení a jiné nesmysly. Stále jsem jim opakovala, že mám instinkty, které mne nezklamou, ale dnes už vím, že díky tomu, že jsem přistouila na programovaný porod se všemi vychytávkami (epi - oxy koktejl, dirupce, nástřih, tlak na funds) mne mé instinkty zklamat mohly, díky bohu se tak nestalo.