Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Slaďoučké pilulky

...ja taky nejsem takova nestvura, ze bych deti nelitovala, samozrejme foukame, kdyz je trocha casu povidame pohadku,... ale snazim se prvne delat jako ze nic (pokud krev necaka), docela casto se mi osvedcilo, ze na prvni pohled strasna bouracka (z pohledu ditete) se da "zamluvit" a s usmevem rict treba :"no ty ses ale sikovnej kluk, zes to zvladl bez breku", pokud ne a boli to, taky se mazlime, litujeme a vysvetlujeme, ze to brzo prejde. Celkem se mi zda, ze to funguje, casto se ted starsi syn po zakopnuti jen ohlidne jestli to vidime, zasmeje se a rekne, ze si musi davat vic bacha ... nepripada mi jako babovka, ale kdyz potrebuje uchlacholit vi, ze mamina, nebo tatova naruc je vzdycky otevrena. Podobne to zaciname praktikovat i u dvojcat, pokud neslo o zadnou hruzu, vezmem je na klin a cteme, stavime kostky .... ale uz se k tomu nevracime, pokud to boli hodne, tak se timto zpusobem totiz ani uchlacholit nedaji a nastupuje to mazleni a "plakani s placicim". Preju pekny den bez karambolu.
Ana