Otcovské fejetony: Slaďoučké pilulky

Snad každý z nás byl někdy v dětství chlácholen produktem potravinářského průmyslu. Teda já určitě. Nejlepší náplastí na moje předškolní krvavá kolena byly ovocné bonbóny, nejlépe Bonpari, občas italská směs nebo malá čokoláda zn. Ria. Čím víc jsem plakal bolestí, tím se zvyšovaly dávky cukru proudící do mého nedovyvinutého těla. Dodnes jsem vděčný dětské stomatoložce, která vyslovila přesvědčení, že přebytečné mlsání škodí. Tehdy šlo možná o víc než o chrup.

Tuhle jsem si na to vzpomněl na návštěvě u naší kamarádky, která své děti (chlapce ve věku 4 a 6 let) uklidňuje slaďoučkými pilulkami. A nejen v situacích, kdy si na betonu vyrobí krvavou odřeninu. Stačí pád na koberci, náznak pláče a maminka už otevírá skříňku v kuchyni a svým „broučkům“ podává něco na zub. Dětem se to samozřejmě líbí. A maminka má klid. Je to rychlé, funguje to.

Několikrát jsme o tom vedli debatu. Kamarádka si však nenechala vysvětlit, že svým dětem škodí. Zasévá do nich pocit o léčivých všemohoucích pilulkách. Třeba je to jen katastrofická vize - co když si ti kluci ale ponesou životem onen pocit dál? Bonbónky časem nahradí nějakými léky? A pak ještě přitvrdí? Skončí u látek, které mají úžasně rychlé účinky? Nepřál bych jim to.

Opravdu nechci nikoho strašit, vycházím pouze z toho, co jsem už viděl na vlastní oči. Myslím lidi, kterým stačí malé zaškobrtnutí a už shánějí nějaký „uklidňovák“. Pilulku, panáčka, něco k jídlu nebo věc, kterou si v krizové chvíli koupí jen tak pro zlepšení nálady (a utratí peníze, které jim o den později chybějí na něco důležitého). Jakoby nebyla jiná možnost.

Tvrdím jedno: pokud v podobném stylu vychováváme svoje děti, strkáme je blíž k cestám, po nichž pak mohou kráčet jako narkomani, alkoholici, tlusťoši či gambleři. Nevěříte? Nevěřte.

Nejlíp jsou na tom mrňouskové, kterým je doma vštěpováno, že různé bolesti lze překonávat nejen pojídáním bonbónků, ale především vlastní statečností. Ne všechny děti mají ovšem tak trpělivé matky a otce, kteří by si s nimi dali tu práci. Ne všechny potkají moudrou dětskou zubařku.

Nedivme se tedy, že kdekdo je ve věku zralosti v jednom kuse zralý na prášky!