Otcovské fejetony: Kde děti nevadí

Například pan Wadný! Musím přiznat, že jsem si ho pro tento fejeton vymyslel. Zároveň vás žádám, abyste ho nepovažovali za ryze virtuální figuru. On totiž existuje, pouze má jiné jméno a bydlí na jiné adrese. Ostatně - na tom ani tak moc nesejde. Podstatné je, co Wadný v posledních týdnech páchá. Vím to od jeho nových sousedů.

Rodina X-ových se před čtvrt rokem přistěhovala do panelákového bytu 3+1 v devátém patře. Máma (29), táta (32), dcera (6) a syn (3). Konečně ve svém, říkali si manželé. Radost jim však hned ze začátku pokazilo zjištění, že pod nimi bydlí občan Wadný, čerstvý důchodce, mnoho let rozvedený a novým režimem podvedený. Hodně věcí mu vadí. A ze všeho nejvíc - děti. Hlavně když dupou, křičí a projevují všelijaké radosti. To přímo nesnáší!

Když poprvé zazvonil u dveří bytu, kam se X-ovi přistěhovali, byla to legrace. No a co, v každém domě se najde nějaký nerudný dědek, to přežijeme, říkali si. Jenže návštěvy se opakovaly. Ano, naše děti jsou občas slyšet, přiznávali a omluvným tónem panu W. vysvětlovali, že s mrňousky je to někdy těžké. Doufali, že důchodce projeví alespoň náznak tolerance. Neprojevil. Nebo, přesněji řečeno, neprojevuje.

Ten příběh totiž neskončil. Pan Wadný píše různé stížnosti (na sociální odbor městského úřadu, do redakce místních novin) a shání "protestní" podpisy dalších spolubydlících. Vše nasvědčuje, že usiluje o to, aby se mladá rodina odstěhovala, případně aby své děti umlčovala roubíky, svazováním a tabletami na spaní.

Zdálky tento sousedský spor vypadá komický. Jestli vše dopadne, jak má, vadný Wadný skončí na psychiatrii. X-ovým však musíme držet palce, aby se nenechali vyprovokovat. Na místě otce rodiny bych asi zběsilého podsouseda inzultoval. Nebo si myslíte, že vhodnější je křesťanská trpělivost? Jak kdy, jak kde. Pokud máte v bezprostřední blízkosti takového týpka, nic jiného než pevné nervy vám mnohdy nezbývá.

Možná si říkáte, že figura pana W. je ojedinělým případem, estrémem, na který většina z vás nenarazí. V sousedství třeba ne. Wadný "duch" je však přítomen i na místech, kam s dětmi běžně chodíte.

Koupaliště, úřad, prodejna, restaurace, rekreační středisko... (další doplňte podle vlastních zkušeností). Tam všude lze narazit na lidi, jimž vadí dětské emoce. Ano, to jsou přesně ti, které jsem s nadsázkou zmiňoval na začátku. Kdybyste se svými drobečky přišli k nim na návštěvu, zbláznili by se jen kvůli tomu, že jim dětská ruka sáhla na naleštěnou skříň. A pak - ty drobečky na koberci a smetánek na stole. Ne, tohle by pejsek neudělal, protože je vychovaný. Mimochodem slyšet tohle pan W., hned by to podepsal.

Svůj k svému, říká a něco na tom je. Zrovna letos před prázdninami jsme na to mysleli při výběru místa, kam pojedeme na dovolenou. Chtěli jsme se vyhnout situacím, kdy někteří spolurekreanti vám dávají najevo, jak jsou otráveni přítomností dětí.

Naštěstí existují třeba horské boudy, které se specializují na rodiny s mrňousky. Odpovídá tomu nejen atmosféra, ale i vybavení (vnitřní herna, venkovní bazén, pískoviště, hřiště, houpačky, prolézačky, živá zvířátka). Vyzkoušeli jsme jedno takové místo ve východních Krkonoších a doporučujeme všem. Pana Wadného tam nepotkáte.

Líbí se mi, že občas narazím také na podnik, kde počítají s tím, že s hosty přijdou jejich děti. V takových restauracích se kuřáci moc nechytají, servírka vám přinese dětskou židli a na talíři i dětskou porci. Právě kvůli tomu rádi jezdíme do jedné bezvadné pizzerie.

Co by mohlo zajímat hlavně matky - existují i dětské herny v kadeřnictvích. Že na to přišli ve velkých hypermarketech je známá věc, tam mají i odborný dozor (často se středním pedagogickým vzděláním). Zvláštní je, že v podobném duchu ještě neuvažují na úřadech. Myslím na těch, kde bývají fronty a děti se na chodbách nudí. Kdyby tam existovaly dětské koutky s vlídným dohledem, nikdo by nebyl rušen a vytvořilo by se i několik nových pracovních příležitostí. Hloupý nápad? (To řekněte vy!)