Otcovské fejetony: Hledá se matka

Problém tohoto druhu obvykle trápí ženy. Tedy - alespoň některé z nich o tom rády vyprávějí. Bývá jim kolem třiceti a o druhém pohlaví nemají valné mínění. Dlouhé hodiny jsou schopny referovat o žalostném stavu na trhu s případnými tatínky svých budoucích miminek. A tak se dozvíte cosi o nepoužitelných chlapech, o mužské nezodpovědnosti, nevyzrálosti, egoismu a nakonec je konstatováno, že ti relativně použitelní jsou již rozebráni. Mezi námi, jsou to velmi smutné příběhy.

Stereotypní obraz mužů naprosto nevhodných pro otcovství je občas podporován mediálními a uměleckými prostředky. Například si spočítejte, kolik outsiderů rodinného života se objevilo v tuzemských filmech posledních patnácti let. Nedávno mě upoutala reklama jednoho z mobilních operátorů, určitě ji znáte - Láďa sedí v loďce a jeho dívka mu navrhne společné bydlení a pak děťátko, načež Láďa zareaguje vyděšeným výrazem a téměř epileptickým záchvatem. Lze se pak divit nízké porodnosti, když každý druhý mladý muž je totální pako?

Jako pako si připadá i můj kamarád, jehož trápení jsem nakousnul na začátku. Honza (fejetonový pseudonym) v těchto dnech došel až na hranici trpělivosti a teď řeší, zda-li je rozumné pokračovat ve vztahu s ženou, kterou začal milovat před deseti lety. Oběma je třiatřicet, svatbu měli před sedmi lety, jsou finančně zajištění, mají perspektivní zaměstnání (řídící funkce v obchodních firmách), viděli velký kus světa, avšak nemohou se dohodnout, jestli mít dítě. Brzdou kupodivu není on, ale ona.

Na začátku vztahu oba věřili, že se musejí poznávat. Když se docela poznali, řekli si, že je nutné dělat takzvanou kariéru. Pak stavěli dům a nakupovali. Nyní mají už všechno, co mít chtěli. Včetně dvou psů. Jen Honza si vzpomněl, že jim přece jen něco chybí. Dítě!

Honzu znám dost dlouho. Vždycky na mě působil jako pragmatický týpek. Všechno si uměl spočítat, naplánovat a v pravý čas dojít na správné místo. Takového muže přece nemohlo nic zaskočit. A přece! Najednou ho mám možnost poznat jako zklamaného „citlivku“, který si neví rady.

Má opustit svou ženu? Tu, která mu před pár dny řekla, že na dítě je ještě pět let čas? (Ale tohle mu tvrdí už šestý rok!) Honza přestává věřit, že se někdy v této partnerské sestavě dočká. Došlo mu, že jeho manželka se přátelí s ženami, které ji nemohou inspirovat k mateřství - jsou totiž výhradně bězdětné a bez stálých partnerů, většina z nich nejraději mluví o penězích a postupech v profesním žebříčku.

Nedivím se, že Honza je nakročen jinam. Zoufalství je matkou útěků. Na jeho místě bych sbalil kufr a šel do světa hledat novou princeznu.

Probuzené otcovské pudy někdy dělají divy. Ale vyprávějte to chladnokrevným kariéristkám! Stejně by vám řekly, že rodit zrovna není „in“.