Re: Mirce

Milá Mirko, jak píses o svém synovi, tak to opravdu není lehké. Ale myslím si, (ale nic nevnucuji, proste to byl jen muj dojem z tvého príspevku), ze by treba opravdu pomohl sourozenec. Mozná Vám obema - syn by získal partáka (i kdyz by byl mezi nimi dost velký rozdíl, ale stejne)a ty by si se zase tak úzkostne nezabývala synem. Mám zkusenost, ze kdyz jsem mela jenom dceru a chodily jsme treba na hriste, tak jsem vzdycky cítila takovou vnitrní úzkost, jestli si tam s ní bude nekdo hrát, kdo si s ní bude hrát a pod. I ona mi pripadala vzdycky taková nejistá, kdyz jsme tam sly a porád se ptala, "mami a bude tam tahle holcicka, a tahle, a budou si se mnou hrát". Ted kdyz má bratra (a ten je o 4 roky mladsí)tak jdou na hriste suveréne. On vzhlízí k velký (6 let) sestre, ona tam má svýho brásku a já jsem úplne klidná, ze i kdyby tam nebyl jinak nikdo, mají tam jeden druhého. A díky tomu, ze jsou v pohode, tak se hned kolem nich vyrojí spousta kamarádu...