Re: No,

Souhlasím - chce to trochu zodpovědnosti. Vdávala jsem se ve 22 letech - z lásky i rozumu - z lásky - to je snad jasné a z rozumu proto, že jsme s manželem každý z opačného konce republiky, svatbu jsme tedy z praktických - rozumových - důvodů uspořádali krátce po promoci v městě našich studií. První dítě se nám narodilo, když mi bylo 25 let. Tehdy bych brala, kdyby to bylo ještě o trochu později. Dnes vidím, že to bylo dobře - měla jsem čas být s ním pár let doma, a pak se věnovat kariéře beze stresů. Druhé dítě jsem také nějaký čas po třicítce pořád odkládala, kvůli práci, jak jinak, pak ale už byl nejvyšší čas - bylo mi 36 a nejen rozum, ale i instinkt matky se hlásil o své. Od rozhodnutí byl ještě skoro rok k tomu, než jsem mohla s radostí zjistit, že miminko je na cestě. Dlužno také podotknout, že mateřství pro mne bylo mnohem více namáhavé a zatěžující (fyzicky) než v 25 letech. A to jsem nebyla žádná chudinka, ale v celku sportovně zdatná žena. Mít v tomhle věku první dítě bych ale neriskovala především z genetického hlediska. I otěhotnění déle trvá - většinou. Pokud chce fejetonový Honza děti, ať si najde partnerku, která bude mít stejný cíl a touhu.