Re: ....

Simono, nemusíš to vidět tak černobíle. Rozhodně si nemyslím, že když můj muž chtěl mít se mnou děti, že by ve mně viděl "jen" samici. Nemůžu hovořit za něj, ale myslím, že principem výběru je najít parntera, se kterým "mi bude fajn" a který nebude "proti dětem", jestliže já sám (sama) ty děti chci. Super je, když si chlap s dětmi "poradí", nebo aspoň se jim nevyhýbá jako čert kříži. Nevím jak kdo, ale já rozhodně v touze muže mít děti nevidím žádnou, natož pak vyhrocenou, snahu o degradaci ženy na "samici vhodnou jen na plození dětí". Pokud bych na takového tupce narazila, tak bych si ho ovšem nebrala za manžela...
Jinak co se týče "většího štěstí" s dítětem nebo bez něj, nemůžeš zobecňovat svůj osobní pocit. Samozřejmě že péče o dítě a jeho výchova přináší spoustu starostí a vyžaduje spoustu energie a nemálo obětí. Ale obecně většina žen považuje dítě za nejvyšší životní hodnotu, chvíle štěstí s dítětem za nejopravdovější radost - a co na tom, že to přináší taky nějaké ty vrásky a trápení... (Nebo se mýlím?...)