Re: Pettině

Monty,
já jsem před otěhotněním potkávala samé "příšerné" děti. Dva kluci manželovy sestry na mě působili jako dokonalá antikoncepce. Když se k nim přišlo, byl jenom řev, kňučení, vztekání, nekomunikovali s nikým, jen demolovali byt a rvali se mezi sebou. Absolutně nebylo možné se normálně bavit, byli schopni rozebrat sedačku přímo pod naším zadkem, o nic si normálně neřekli, jen řev a vynucování.
Dcera byla taky dost neposedné dítě,zvlášť kolem dvou let, ale svoje dítě člověk vnímá jinak. A hlavně - dítě je ovlivněno prostředím, v jakém žije.
Já jsem hlavně nechtěla zakřiknuté, pomalé, váhavé a neprůbojné dítě - to jsou vlastnosti, které nesnáším u sebe a komplikují mi život. Dcera je jiná. A teď si vyber: buď má povahu po někom jiném nebo je to výchovou - vychovávám ji jinak než naši mě.
U mě je problém v tom, že nějak nejsem naladěna na další dítě, ale není už moc času rozmýšlet.