Militantní Týno,

píšeš, že "Kariéra není dost dobrej důvod proto nemít dítě."

"Kariéra" (to slovo fakt nerada používám) je pro mnoho lidí způsob seberealizace, sebepoznání a důvod pro to zdokonalovat se a překonávat sama sebe. Peníze, které kariéra většinou přináší, jsou příjemným vedlejším efektem, ale ne hlavním důvodem, proč "dělat kariéru" (takže pojmy "kariéra" a "vydělávání peněz" neztotožňujme).

Některé ženy se seberalizují v mateřství, některé něco takového třeba vůbec nehledají, ale ty, které jejich práce naplňuje a posouvá je vnitřně dál prostě "mít dítě" zcela logicky a přirozeně "odloží na později".

V nedávné době v jednom příspěvku zazněla věta, že "v dospělosti nás budou děti posuzovat ne podle toho, co jsme pro ně obětovali, ale podle toho, jací jsme skutečně lidé". A to je přece dost dobrý důvod, proč se po určitou dobu v určitém věku věnovat s plným nasazením svému zaměstnání ("dělat kariéru") na úkor toho, že děti až později.

Umím si představit, že některé ženy vše, co vnitřně potřebují, najdou v mateřství (nebo v jiné sféře) i bez toho, aby předtím prošly náročným zaměstnáním a dokázaly si, co umí. Ale prosím, měj aspoň trochu pochopení pro nás, které pracovní kariéra prostě naplňuje.

P.S.: Btw., své první dítě jsem porodila ve 32 letech, po zcela fyziologickém a bezproblémovém těhotenství a po té, co jsem asi tak od 20 let až do cca 31 let také tvrdila, že "dítě až za pět let" :). Těhotenství bylo plánované (prostě to ve mě dozrálo), na MD se cítím zcela přirozeně a nemám vůbec pocit, že bych něco v oblasti mateřství díky své kariéře zmeškala.