Re: No,

Myslim, ze pro kazde partmerstvi neni zakladni veci dite. Josu taci, kteri bohuzel dite mit nemohou. Ci jim to dlouhou dobu nedovoluje jejich financi situce...Treba. I to je mozna mozne. Souziti dvou lidi neni za kazdou cenu o tom, ze situace jednou prirozene vyvrcholi ditetem. Ano, bezne se tak stava. Je to prirozene a ve vysledku to nejhezci na svete.

Sylvie libil se me Tvuj nazor. Pravdou je, ze zrejme tomu druhemu Honzovi neslo ani tak o dite, jako, ze ve vztahu citil jiny problem, postradal zrejme neco jineho :-) Nebo, ze by vyspel ci naopak zaslepene zblbnul.
Pouha vymluva toho muze, jednoznacne se nudil.:-)Nebo uz svoji ambiciozni partnerku neustal.:-) A vetsina takovych muzu, nakonec ma dite a po te co si budeme nalhavat mnoho z nich stejne vede zivot druhy tzv. po svem. I kdyz rodina pro ne je stale svata. Kdyz dojde na lamani chleba, takovy muz zustava nerozhodny a radeji zvoli jistotu tepleho krbu a obcasnych vyletu za dobrodruztvim. To je realita.

Navic ta divka druheho Honzy v pribehu Sylvie, evidentne touzila po diteti, ale branilo ji neco jineho...zrejme jistota pohody.

Nikdo by si nemel delat pro jistotu radeji iluze. Nepatrej neprepinej to je asi nejlepsi heslo spokojeneho partnerstvi na obou stranach.Priznavam, ze asi nebude lehke procitnout a nasledne s onym faktem fungovat...kazdy pak musi resit vec podle svych priorit.

Navic rozumni partneri se i po tricitce dohodnou na diteti, pokud je jejich zivotni cil je mit. Pokud ne, nema smysl, aby v takovem vztahu pokracovali.

Roznez si myslim, ze 80 % zen co se brani diteti ve veku i po triceti, zrejme nenabyly pocitu, ze rodinu jejich muz uzivi, dle standardu na ktery jsou zvýkli. Kazdy nerad jde o stupinky dolu bez presvedceni, ze to za to stoji. Takove zeny netusi, ze dite za to opravdu stoji. Trva jim to nezli na to prijdou, ale pak jsou schopni podle meho venovat vychove ditete po urcite obdobi maximum.Ten dotycny Honza by mel asi vice s manzelkou vice hovorit, paklize je rozumna, je schopna zmenit svuj nazor. ???Mozna.

Zakladem uspechu je dohodnout se mezi sebou a delat vzajemne kompromisy. Bez nich to asi neni mozne. Avsak jednostrane kompromisy asi dost skodi.

Muz i zena by v partnerstvi i za deti meli mit kazdy zhruba stejnou svobodu, a moznost se spolecne i samostatne realizovat a zaroven spolecne vychovavat deti. To je muj osobni nazor. Pak muzou byt vsichni stastni.

I kdyz je treba pamatovat na to, ze ve vestine pripadech uspesny muz rodinu zivi, a ve vyslekdu ma skutecne omezeny cas se venovat plne rodine. Opet jsem u toho ze to vse je na dohode mezi obema a na tom nakolik zena ci muz to ci ono dokazi prijmout. Jsou i pripady kdyz muz zustava s ditetem doma...

:-)))


Zaverem jeste - ta zena muze tvrdit, ze ma jeste pet let cas. Dnes 35 neni pozde.I kdyz pravda, riziko je vetsi. Nekdy to je jen a jen poza te zeny.

A rovnez at mi zadny muz ve 23 letech v soucasnem svete (jinych moznosti, nezli tomu bylo v dobach temna) netvrdi, ze je pripraven na fungovani rodiny. Mozna ano. Nketeri muzi nejsou pripraveni jeste v 50 letech to je tez fakt. Je to asi individualni vec.