Re: Pettině

Teď jste mě rozesmály:o). Než se narodil Péťa, byla jsem u kamarádky, která měla ročního kluka. Během asi pěti vteřin proběhl obývákem a když zmizel, zůstala tam po něm spoušť-všechny šuplíky vyházené, kytky převrácené atd. a on už "pracoval" v jiné místnosti. Strašně jsem ji litovala, ještě když vyprávěla jak pořád brečel a blinkal, chvíli neposedí, nejí... a za pár měsíců se mi narodila skoro kopie jejího synka:o))).
Do druhého dítěte se mi taky vůbec nechtělo, přiznám se, že hlavním důvodem dalšího miminka bylo to, aby syn nezůstal sám. Teď jsem moc ráda, že tu naši holčičku máme. Celou mateřskou jsem s dvěma dětmi (syn školák) zvládala mnohem líp než s jedním. Dcera byla miminko "za odměnu"-moc hodná, tak jsem se stihla věnovat i malému školákovi a domácnosti. Taky jsem zjistila, že (přesně jak tu někdo píše), i když jsou děti od sebe víc než šest let, na hřišti, v bazénu, apod. jsou mnohem jistější a víc v pohodě (včetně mě:o)), než když jsem chodívala jenom sama se synem. Jsem moc ráda, že jsme se takhle rozhodli.


E.