Není třeba to přeceňovat

Jako fejetonek to ujde, ale jinak si myslím, že tato metoda, pokud by jí někdo užíval, zas tak škodlivá není. Každý jsme závislí na něčem, někteří rodiče jsou zase hysteričtí z toho, že dítě by nemělo dostat sladkosti ani od babiček, přeceňují význam zdravé výživy, někdo je závislý na posilovně a sportu, někdo na medvídkovi do postele, jiný na seriálech, nebo na partě přátel, syn mé kamarádky jí před usnutím musel muchlat ručkama uši:-)), jinak neusnul...

Navíc obsah uklidňujících látek v čokoládě uznává i věda (objektivně), a taky určitě znáte děti, co mají zkažené zoubky a ani moc nemlsají, a zas takové, co se cpou čokoládou jako diví a zoubky jak perličky. Nikde není psáno, že ten, kdo se uklidňuje čokoládou, se stane závislý na práškách, drogách nebo alkoholu, zatímco ten, co mu dávali broskvičku ne. Já to u svých dětí neužívám, ale mlsají rády, to teda jo, a někdy hodně. Přesto jeden z nich měl poprvé v šesté třídě malý zubní kaz, dali jsme bílou plombičku, zatím zůstává už dlouho osamocená. Je pravda, že po úspěšné zkoušce na VŠ jsem měla ve zvyku chodit na pohár do vyhlášené cvukrárny, ale ono zas tolik těch zkoušek za studium není, takže v tom nevidím problém. Kamarád, co se bál, že je tlustý, si zas vytvořil závislost na pocitu, že se umí ovládat a to sladké si nedá. Masochista!

Zkrátka, my lidi si prostě asi závislosti a rituály musíme vytvářet, jsme tak stavění, a jak je to jen na čokoládě, o nic nejde.