Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Slaďoučké pilulky

Naši kluci většinou po pádu sami vstanou a jdou dál, když je to něco horšího, pochováme je, ale většinou jde jen o pár vteřin a zas pádí dál. Pláč jim ale spolehlivě spustí výkřik "Ježišmarjáááá!" náhodných kolemjdoucích - to teprve zjistí, že se vlastně stalo něco hroznýho.
Na "To je ale ošklivá židle." jsem taky alergická. Používaly to občas babičky a pak se divily, když dítě šlo do tý židle kopnout. A já jsem byla za drsnou matku, když jsem na to říkala: "Židle nic neudělala, to ty se příšte musíš koukat kam běžíš." :-)

Žádnou mámu, která by uplácela dítě bonbónama sice taky neznám (možná flaškou s pitím), ale jinak mě tenhle článek taky příjemně překvapil. Asi že je pesimistickej míň než obvykle :-)