Přidat názor k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Ivo, to ne. Chovala jsem se ke všem chlapům stejně, to není o pochybování; já moc dobře vím, že ideální chlap, který by pro mne byl na 100% "ten pravý" neexistuje. Zbytek se dělí na méně a více vyhovující. :o) Prostě mám takový přístup k životu. Nedovedu si představit, že bych komukoli brala sebemenší kousek svobody a nechci, aby ji kdokoliv bral mě. Žárlivost považuju za sobectví, ne za projev lásky. Je mi fakt jedno, když manžel přijde a řekne mi: "Včera jsem v baru osahával tu a tu holku." Proč by to neudělal, když se mu chce? Komu tím ublíží? Když mu to dělá dobře, ať si osahává třeba ministra vnitra (samozřejmě bude-li ministr souhlasit). Navíc mi přijde daleko lepší spontaneita než nějaké užírání se stylem "tahle holka se mi líbí, ale když jí budu muckat, manželka se bude zlobit". Myslím, že většina chlapů, když vidí hezkou holku, MÁ myšlenky na to, co by s ní dělali, je to přirozený a normální. Oni si jí nechtějí vzít, nechtějí s ní mít sedm dětí, ani odjet do Austrálie a otevřít si tam pekárnu. Oni se s ní chtějí pomuchlovat a zase jít. :o)

Sosane,
manžel tvrdí, že je mu DOMA SE MNOU dobře. Aspoň to mi řekl, když jsme se o tom naposledy bavili.
K tomu plánování... my ani jeden moc neplánujem. Plánovat, že se půjde třeba do divadla, mi přijde zvláštní. Já to řeším tak, že prostě koupím dva lístky, když vidím někde nějaký zajímavý představení (metafora - do divadla moc nechodím). Myslím, že máme dost společných zájmů, ale každý jinou představu o životě. Respektive o IDEÁLNÍM životě. Takže plánovat cokoli je zbytečné. Až dojde na lámání chleba v nějaké fakt důležité otázce, tak se o tom budeme bavit AŽ TO NASTANE.