diddino, já ti tohle všechno věřím a věřím i tomu, že to musí hodně bolet a že se to táhne celým rodem. Jsou taková rodová zatížení a je dobré o tom mluvit, ujasňovat si to v sobě, ale také se s tím umět naučit vyrovnat a nevláčet to sebou jako kámen celý život. Všechny tyhle věci je dobré uzdravit.
Co se týče mých dětí, myslím si, že právě vidí a cítí to, že mezi nimi dělají rozdíly jejich prarodiče, ale já to nedělám. A ke všem cítím stejnou lásku, i když každé dítě jej jiné. Děti mám 20 let, takže 20 let se snažím o to, abych k dětem přistupovala individuálně. Je to také dostatečně dlouhá doba k tomu, abych si ujasnila mnohé věci, abych se vyrovnala s bolestí a vnitřními zraněními, abych se naučila přijímat lidi s odlišnými názory. Já i svoje děti vedu k tomu, aby respektovali to, že je prarodiče neberou všehcn stejně. Nenadávám na ně, nenaříkám nad nespravedlností, ale snažím se děti vést k tomu, že každý člověk je jiný a že těžko babičku nebo dědu v 70 letech předělám. Snažím se, aby děti svou hodnotu neodvíjely od toho, jak je kdo bere, co jim kdo dá, ale od toho, jaké jsou, od toho, co mají uloženo v sobě. Snad to nepíšu moc složitě a porozumíš mi.
Předchozí