Přistupují rodiče ke všem svým dětem stejně?

Už jako hodně malí jste si všimli, že jste na tom jako sourozenci nebyli stejně. A že když jste něco vyvedli, důsledky z toho vyvozené byly ve vašem případě jiné než u vašeho bratra nebo sestry…

Jaké jsou obecně dva nejčastější přístupy, které se uplatňují při srovnávání sourozenců? Jsou vlastně tytéž - nesmělost a stupeň činorodosti. Často tedy slyšíme, jak někdo v souvislosti s dětmi pronese: "Ten se ale stydí, co?" anebo "Ten je ale čilý!"

Psychologové hodnotili stupeň činorodosti a nesmělosti u 95 dvojic dětí (ne dvojčat) ve věku od 3 do 8 let, narozených stejným rodičům. Hodnocení bylo provedeno na základě hodnocení rodičů, kteří měli vyplnit dotazník týkající se temperamentu jejich dětí. Jiné, objektivnější měření bylo provedeno pomocí přístroje, který měřil rychlost pohybu dětí, a pozorovatelů. Po příchodu do laboratoře bylo například sledováno, jestli si dítě bez obtíží vezme nabízenou hračku, nebo drží-li se rodiče jako klíště.

Výsledky ukázaly, že rodiče hodnotili rozdíly mezi svými dětmi z hlediska jejich nesmělosti a činorodosti velmi výrazně - přestože objektivní pozorování to tak neukazovalo. Rozdíly nebyly tak velké, jak si rodiče představovali.

Rodičovské vnímání je tedy zkreslené, a přestože rodiče často vnímají své děti jako zcela rozdílné, ve skutečnosti jsou si temperamenty dětí hodně podobné; důvodem je genetická podobnost dětí. Způsob, jakým rodiče své děti vidí, se znatelně liší od skutečného temperamentu dětí. Většina rodičů kromě toho ještě rozdíly mezi svými dětmi prohlubuje. To znamená, že rodiče mají tendenci temperamenty svých potomků dávat do výrazného protikladu. Například čím nesmělejší je podle názoru rodičů jedno z jejich dětí, tím výrazněji definují extrovertnost toho druhého! Je-li tedy jedno dítě nesmělé, to druhé je údajně úplný opak…

Kde se u rodičů bere taková polarizace? Podle vědců to může být dáno tím, že společnost oceňuje individualitu. Ve společnostech více kolektivisticky zaměřených by patrně k takovému zkreslování nedocházelo. Jiné vysvětlení se odvolává na prostou přizpůsobivost. Přeháníme-li rozdíly mezi dětmi, pomáhá nám to děti lépe vymezit navzájem a také je lépe pochopit. Umožní nám to na jedno nebo druhé dítě lépe reagovat.

Podle knihy Lépe porozumět sobě i ostatním (Portál), kterou koupíte zde.