nemusí to být vědomé
Moje mamka zažívala, co je to být vždycky ta druhá. Babička naprosto okatě a ve všem upřednostňovala její sestru, a to i přes to, že ona sama v dětství zažívala od svých rodičů to samé. Máma se opravdu velmi snažila, aby ke mně a mojí ségře přistupovala naprosto stejně, ale z určitých, byť velmi nepatrných detailů jde poznat, že uvnitř sebe také rozdíly dělala (upřednostňovala mne). Mám pocit, že tyhle křivdy se táhnou celými rody a pro toho, komu bylo ukřivděno, je extrémně těžké, aby se aspoň podvědomě nechoval stejně.
Odpovědět