Přidat názor k článku Přistupují rodiče ke všem svým dětem stejně?

Přemýšlím o tom, co jsi napsala, hlavně ten výraz "síla lásky". Já to opravdu cítím tak, že ta síla je u všech stejná. Nemůžu si pomoct. Přemýšlím také o tom, že je to možná tím, že jsem se nikdy neměla čas příliš upnout na jedno dítě, porodila jsem prvních pět dětí velmi rychle po sobě, bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout, s domácností mi pomáhaly dvě studentky, do toho jsem dálkově studovala, děti hlídala tchyně, do toho jme se dvakrát stěhovali, adaptovali dům. Byla jsem vždycky zvyklá zvládnout hodně věcí najednou a přitom všem jsem se snažila naplno věnovat dětem. Nechodila jsem do práce, myslím, že jsem s nimi byla mnohem víc než je obecně běžné. Po pěti letech se mi narodilo šesté dítě a pak po 4 letech poslední, nejmladší dcera. V prvním příspěvku jsem psala, kolik jim je dnes. Takže mám doma 2 dospělé, 3 dospívající a 2 malé děti a všem se samozřejmě musím věnovat jinak, přistupovat ke každému jinak. Ale ráda je mám opravdu stejně. Myslím si, že to není moje zásluha, vůbec se o to nesnažím, prostě to tak je. Je to asi dar shůry za který jsem vděčná.