Nemluvim o necen, o cem nemam ani "sajn". Chapu, ze nekterym detem musis pri uceni sedet za zadkem, jinak se nesoustredi, a k samostatnosti je nutne je vest postupne prodluzovanim doby, kdy to zvladnou sami.
Ja se vyjadrovala k unikum, ktere maminka-autorka svemu synovi dovoluje.
Deti se nauci velmi rychle takove moznosti vyuzivat, coz je jeste vic rozptyluje a soustredeni je pak o to tezsi.
I kdyz mam male deti, zkusenosti mam. Napr. kdyz starsi dcera v 1,5 roce zacala chodit na nocnik, tak behem 2 tydnu objevila, ze kdyz rekne "kakat", tak muze prerusit to, co dela, a jit. Zacala toho vyuzivat, takze napr. pri uklizeni stravila polovinu casu na nocniku a pritom ze sebe tak maximalne vynutila par kapek. Tak jsme se rozhodli, ze dokud se nevyprazdni, nevstane z nocniku, a pak se okamzite vrati k rozdelane cinnosti, za cimz obvykle okamzite nasledovalo dalsi "kakat", jen aby se tomu mohla vyhnout. Poprve takhle stravila na nocniku vic nez 4 hodiny v kuse, bez hracek, s muzem jsme se u ni stridali. Pak to zkusila uz jen jednou, vydrzela asi pul hodiny, od te doby chodila na nocnik, kdyz se ji opravdu chtelo. Takovych prikladu mam od te doby vic.
Předchozí