Přidat názor k článku O výchově ve víře

Já jsem "tiše věřící". Nikam nechodím a myslím si svoje.
Nechápu, proč mají věřící nutnost se sdružovat a "hlásat" svou víru. Vždyť jak je vidět ve světě, většina těch, kteří chodí do kostelů víru vůbec nežijí. Je to jen pokrytectví a žádná víra a těch opravdu věřících je jen hrstka. Jenom je to námět na spory, předmětem dohadů a hlavně, někteří lidé jsou opravdu tak pokrytečtí, že ještě mají pocit, že dají na kostel a pomodlí se, vše bude zapomenuto - i vražda. Ti, co nemají svědomí ho stejně nedostanou, ať se pomodlí sebevíckrát.

Já beru církevní mše a jiné "vopičky" za zbytečnosti a věřím jen tomu, jak se člověk chová ke mně, mým blízkým a okolí, je mi jedno, jestli chodí do kostela, když třeba krade, je to zloděj tak jako tak! A když vidím, jak se po mši všechny rodiny rozprchnou domů, tak ani nevěřím, že to je kvůli sociálním kontaktům. Ty máme přeci i bez kostela a setkáváme se stejně jenom s těmi, kteří jsou nám názorově nejblíže.

Toš to je asi tak můj názor. Myslím, že bůh ani nechtěl abychom se sdružovali proto, abychom ho vyzývali, spíš abychom se sešli, byli "dobří lidé" a chovali se navzájem k sobě pěkně a šířili lásku a toleranci.