Přidat názor k článku Když si dva nedávají pozor

No,ale to je taky argument pro sex výlučně v manželství. Ti, co říkají, že když se neznáte sexuálně, můžete být pak zklamaní, tak právě vůbec neberou v potaz, že sexuální prožívání není něco neměnného, že se vyvíjí.
Vemte si tuto situaci: někoho velmi milujete, komunikace je dobrá, partner je citlivý... ale první sex tedy nic moc. To se s ním jako rozejdete a budete hledat nějakého jiného? Pochybuju. Spíš se budete snažit sžít, vysvětlit si to, přijít na to, co se komu líbí...takové poznávání je velmi příjemné :) Těch, co by měli problémy "anatomického" rázu, které by nebyly řešitelné, je velmi málo.
Taky každý sexuální zážitek se do nás vpisuje a ovlivňuje ty následující. Proto když mají partneři zkušenosti jen vzájemné, tak se vlastně ladí výlučně jeden na druhého,bez bůhví jakých vlivů minulosti.
A také, myslíte si, že člověk, který je něžný, laskavý, bere na druhé ohled a miluje vás(což jsou všechno věci, které lze poznat bez sexu), bude jako milenec najednou hrubý, sobecký a nudný? Naopak, když kluk vydrží s vámi chodit a nespat, tak to asi opravdu je schopen nějakého sebeovládání a asi vás opravdu miluje, když mu za to stojíte.
Taky si vemte, že když s někým začnete sexuálně žít, může to poznávání jeho osobnosti nějakou dobu spíš bránit. Místo rozhovorů a pozorování máte prostě oboustranně příjemnou zábavu, takže tedy usoudíte, že tohle je ten pravý a berete se. Nebo je z něj najednou otec vašeho dítěte a vdáváte se taky. Bez předmanželského sexu tohle nehrozí.
Sex by neměl sloužit k poznávání. Sex by měl být vrcholně intimní kontakt s tím jediným úžasným člověkem, kterého znám natolik, že jsem ochotna s ním nést dřinu manželství a mateřství ;)
Takže, já a sex ano (ANO ANO :) ), ale až po svatbě.