Přidat názor k článku Pro zdraví a pohodu si dojdu BEZ BOT

Já chodim bosa i po městě, ale to bude tim, že naše město a Praha se nedaj srovnávat. Na Žižkově k babičce mého muže mám problém dojít i v botách, protože se bojim do čeho šlápnu... A to jsem bosa tak často, že už jsem vycvičená koukat pod nohy prostě pořád...

A taky mám pocit, že na různých místech jsou lidi různě tolerantní - třeba v Chrudimi se mi za spoustu let nikdy nestalo, že by někdo měl na moje bosý nohy nějaký poznámky, zatimco v Ostravě, kde jsem studovala, jsem si bosa z kolejí na fakultu vyrazila jednou - těch keců, co jsem si vyslechla na ulicích i v tramvajích bylo tolik, že ač jsem to naoko ignorovala a myslela si svoje, vzalo mi to chuť jít tak někam podruhý..

Zánět jsem měla jednou - když jsme byli s mužem stopem ve Skotsku a ke konci se mi rozpadly sandály, takže jsem byla bosa několik dní v kuse ve dne v noci, než jsme dojeli domů. Na stopu mě ještě nic netrápilo, tak jsem nečekala žádnej zádrhel, ale po příjezdu domů se mi rozjely bolesti ledvin, že jsem měla problém dojít na záchod a musela jsem na injekce. Nikdy už se to ale neopakovalo a je to už 8 let.