Pro zdraví a pohodu si dojdu BEZ BOT

Co si pomyslíte, když ve městě, na zastávce autobusu nebo v supermarketu, uvidíte člověka bez bot? Že se nejspíš zbláznil. Možná zalovíte v paměti, zda jste v poslední době nečetli o duševně nemocném člověku, který utekl z léčebny a teď ho hledá policie. Nejsme zvyklí chodit jen tak naboso. Je to divné. Podezřelé. Přesto existují lidí, kteří na „nahé“ chození nedají dopustit.

Pravda, svůj postoj většinou vyjadřují jen na procházkách v přírodě nebo na místech, kde se vyskytuje minimum lidí. Mezi masy se odváží jen málokdo.

„Už od malinka miluji chození naboso. Vždycky jsem se ráda toulala v přírodě a byla úplně bosá. Dnes je mi čtyřicet a stále mě to nepřešlo. Při každé příležitosti si vyzuji boty a chodím jen tak. Zejména ve volné přírodě. Procházky naboso ve městě nebo obchodech mě ale nelákají. Ponožky používám zcela výjimečně, silonky vůbec. A musím říct, že mi to vůbec nevadí. Je to pro mě přirozené.

Kdysi jsem v kozačkách nosila ponožky, ale pak jsem zjistila že je nepotřebuji. A proto si už přes dvacet let obouvám i zimní kozačky na bosé nohy. Dokonce i má starší dcera chodí v zimních botách naboso, takže na tom nevidím nic špatného,“ takto své zkušenosti popsala vyznavačka chození naboso v jedné internetové diskusi.

Chození bez bot je příjemné, uvolňující, nabíjí energií a dobrou náladou, přibližuje zpátky k přírodě a ke kořenům. Právě tak milovníci nahých nohou obhajují svou vášeň. Lidé kdysi bosí chodili běžně, dnes máme boty na nohou téměř vždy. Zkuste si ale vyjít někdy do přírody jen tak naboso a pocítíte ten rozdíl. Fyzický i psychický.

Pokud jste přiměřeně otužilí, nebude vám v tom bránit ani právě probíhající období, kdy ještě není venku příliš teplo. Můžete to zkusit zprvu jen na minutu dvě. Chladnější počasí je dokonce podle propagátorů toho alternativního životního stylu vhodnější než rozpálené léto, kdy například na horkém asfaltu hrozí vznik spálenin a puchýřů.

Obličej ani v chladnějších částech roku většinou neschováváme a považujeme to za zcela přirozené. Ruce zabalíme do rukavic, na krk dáme šálu, tvář ale necháme „dýchat“, protože víme, že chlad bez úhony přežije. Zvládnou to i naše nohy. Jen si na čerstvý vzduch musejí zvyknout. Samozřejmě, zvykání musí být postupné. Podobně jako když se začíná s otužováním ve studené vodě. Šoková terapie nezabírá a spíše odradí, než nadchne. Dobrá rada: není třeba „trénovat“ příliš dlouho, ale hlavně často.

Zdravotní výhody

Chození naboso má také jednu podstatnou zdravotní výhodu. Je to prevence vzniku plochých nohou. Právě proto je dobré, aby se bez bot alespoň někdy pohybovaly také děti. V této souvislosti je jistě zajímavá informace, že v Indii, kde se boty příliš nenosí, je výskyt plochých nohou v populaci výrazně menší. Dalším zdravotním plusem je, že chůze naboso posiluje svaly nohou účinněji než třeba běžná chůze.

Co když se zraním?

Chození naboso často brání obava, že se o něco zraním nebo nabodnu. Stát se to samozřejmě může. Riziko zmenšíte, když se bez bot budete pohybovat v terénu, kde žádné větší nebezpečí nehrozí. Ideální jsou vlastní, pečlivě udržované trávníky nebo třeba parky u desítek českých zámků.

Do deště

Další vyznávačka chození naboso se v internetové diskusi „přiznala“: „Mám taky úchylku chodit bosky, hlavně v dešti, a taky vybíhat do lijáku a radostně křičet. Jednou bezvadně lilo, vzala jsem tedy dcerku na nákup. Všichni byli schovaní, aby na ně nekáplo, a my jsme skákaly do kaluží. Já ještě ten nebetyčně spokojený výraz. Pak jsme šly zpátky a přes sandály jsem cítila, jak jsou úžasně teplé kaluže. Chtěla jsem si sundat boty, neměla jsem je ale kam dát, protože jsem táhla baťoh s nákupem, dvě igelitky a dcerku. Tak jsem se smutně brouzdala ve strouhách u kanálu. Musím říct, že stejnou úchylku má i můj taťka, takže si při teplých deštích zásadně zouváme boty. A vzpomínám si, jak brácha přijel z Nového Zélandu a jako největší zážitek hlásil, že tam se dá jít do banky bosky“.