Doba lenivá, nebo hektická?

Posouvání hranice, oddalování určitých životních kroků i zrychlování v jiných oblastech našeho života souvisí do značné míry s tím, jak se mění vztah lidí k času. Počátky této změny můžeme vystopovat na začátku 20. století, kdy se náš život definitivně přestal řídit rytmem čtyř ročních období.

Filozof a futurolog Alvin Toffler ono zrychlování životního tempa krásně popsal v knížce Šok z budoucnosti (česky vyšlo v roce 1992). Vidí ho jako jeden z hlavních trendů současného života. Projevuje se například tím, že umělecký směr vydrží na výsluní mnohem kratší dobu než dříve. Zažité pravdy, poučení, stereotypy, které se předávaly z generace na generaci, dneska prakticky nemají cenu. Dnes člověk stíhá více věcí také proto, že mu to umožňují komunikační prostředky - mobily, internet. Co by dřív dělal celý den, dneska stihne za hodinu.

Erich Fromm už v 60. let minulého století uvažoval o tom, jak začalo být pro člověka důležité ušetřit čas. Čas začal mít hodnotu. Jakmile čas opravdu ušetří, štve se dál, aby ušetřil ještě víc času, až nakonec zcela uštvaný padne. Člověk postupně ztratil pojem cíle, respektive zaměnil prostředek za cíl. Přitom časové úspory nakonec vůbec nevedou k tomu, abychom ušetřený čas využili ve svůj prospěch. Neustále se vynořují další a další činnosti, které je třeba stihnout. Cíleně však vznikají i aktivity zpomalující, brzdící. Kolik lidí se dnes například musí učit dříve tak samozřejmou záležitost, jako je odpočinek a relaxace.

Anebo hnutí slow food, které místo rychlovek zhltnutých na stojáka propaguje pečlivou přípravu domácího, zdravého jídla včetně jeho vychutnání v příjemné společnosti. Z tohoto trendu vychází i obliba nejrůznějších televizních pořadů o vaření, ukazujících, že existuje i jiný způsob přípravy jídel než minutky a polotovary z mikrovlnky. Z podobného soudku jsou i akce nabádající, abychom se naučili znovu chodit pěšky a nestalo se nám, že životem jen profrčíme a nakonec zjistíme, že si z těch let, které máme za sebou, vlastně pořádně nic nepamatujeme.

Autorka je socioložka. Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.