Přidat názor k článku O výchově ve víře

Nevím,jak krátce a srozumitelně odpovědět.Žít křesťansky naplno je náročný a krásný. Cítím to,že některé věci prostě dětem nevysvětlím a když se s nimi setkávají dřív,tak o nich přemýšlejí svojí hlavinkou,zasáhnou je,ale když nemají tu vlastní zkušenost s Bohem,tak je myslím můžou hodně zranit.Třeba jenom obyčejný pohled na kříž,na kterém je podle mého názoru pro děti nevhodně umělecky ztvárněné tělo Ježíše,v mojí dcerce vzbuzuje strach.zatím je schopna vnímat Ježíše,říká Ježíška, láskyplného,narozeného,starajícího se o nemocné,uzdravujícího,v nebi žijícího,ale ne trpícího. To je jen jedna věc z mnoha,které si v běžném dni uvědomuju,koresponduje samozřejmě s věkem,dcerce je pět let,tříletý syn vše přijímá zatím přirozeně bez otázek a viditelných projevů pocitů..Snažím se a budu se snažit děti pozvat do prostoru víry,kterou žiju,jak to jednou trefně nazval Max Kašparů.ale myslím,že je dobře to dělat s citem podle vyspělosti dětí a povahy, ve svobodě a lásce,jak už jsem před tím psala.Máme v rodině zkušenost babičky,která si v sedmi letech udělala negativní názor na křesťanství a drží jí to zatím šedesát let beze změny.Kéž bychom byli pomocí a ne překážkou na cestě našich dětí životem i k víře.
Doufám,že jsem odpověděla aspoň zčásti na tvoji otázku,Ráchel.