Přidat názor k článku Dušička

Nevím, jestli je tento článek zpovědí autorky, jestli ona je ta Eva. Pokud ano, klobouk dolů před takovým vyznáním. Pak by bylo jasné, že to je přesně ten případ, kdy je láska k miminku někde hluboko schovaná a stačí ji jen oprášit. Ať tak či tak, držím všem takovým Evám a jejich rodinám palce U nás to bylo jinak - my se o miminko 2 roky snažili, já se těšila na ten pocit po porodu... a on nepřišel, což mě vyděsilo a sama za sebe jsem se styděla (po CŘ jsem prostě chvíli vnímala jen vysílení a bolest, jak přicházela rána k sobě). Měla jsem strach, jak to zvládnu. Zbytečný. Jakmile mi malou položili prvně na prsa k přisátí, přišlo to, co jsem čekala, ale tisíckrát silnější, než jsem si dovedla představit - beznadějně jsem se do ní zamilovala. A zamilovávám se už rok stále víc a víc. Obdobně to má i manžel. Ten kdyby mohl, tak by snad i kojil Až máme strach, abychom ji nerozmazlili. Tak nám držte palce