Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Slaďoučké pilulky

Když já mám za posledních cca 20 let špatnou zkušenost spíše s lékaři. Při bolestech ruky (mravenčení, mrtvění až do nesnesitelných bolestí hlavně v noci -> syndrom karpálního tunelu) mi chtěli psát neustálé utišující prášky a píchat obstřiky proti bolesti. Operaci jsem si musela přímo vyhádat.
Když jsem šla na nějaké zákroky, cpali mi večer prášky - prý na uklidnění a abych dobře spala. Já spím jako dudek a jsem tak trochu fatalista -> pokud se z narkózy nemám probudit, tak se neprobudím a probdělá nervózní noc na tom nic nezmění. Když jsem prášky odmítla, přišli na mně postupně 3 lékaři a přesvědčovali mne "ať nedělám potíže" . Když jsem po operaci nechtěla nic proti bolestem (ruce sice trochu bolely, ale proti těm šíleným bolestem, které jsem snášela už 2 roky, než jsem si tu operaci vymohla, to nebylo skoro nic) tak na mne pozvali přímo primáře.
Mám dost bolestivou menstruaci ale jediné, co lékaři umí bylo: "Po svatbě se to spraví - po porodu se to spraví - po druhém dítěti to bude dobré - dám vám proti tomu prášky" , ale že by někdo hledal příčinu, to nikdy.
Ať mám já nebo třeba můj manžel nějaké bolesti, vždy nám prvně napíší prášky proti nim místo toho, aby někdo hledal příčinu. Já ani muž ty prášky nebaštíme, ale třeba z mojí tchýně udělali doktoři doslova závisláka. Dnes už si ona sama hledá cesty, jak si léky opatřit i jinou cestou jen aby jich měla dostatek..... Cpe se jimi na spaní, po probuzení, proti každé sebemenší bolístce a je z ní nervová troska, která komplikuje život sobě i jiným.
Takže moje zkušenost je troch jiná, než píše třeba Líza.

Ahoj Simča