Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Pracuji jako lékařka (manžel také). Zůstat několik let doma vzhledem k mému oboru nešlo. Rozhodla jsem se tedy pro 6 měsíců doma a poté jesle. Já i moji dva sourozenci jsme jeslemi prošli a psychickou újmu necítíme. Ovšem jeslí je ukrutný nedostatek. Už jako těhotná jsem byla označována za krkavčí matku, která vůbec nemá mít právo otěhotnět.... a díky tomu jsem získala dojem, že dát dítě do jeslí bude naprosto jednoduchá záležitost. Ale když jsem koncem těhotenství začala sledovat, kolik je jeslí, vlasy mi vstávaly hrůzou na hlavě. Jeslí je málo, těch, které berou od 6 měsíců naprosté minimum. Nakonec jsme zvolili (resp. byla to jediná možnost) soukromé jesle. Dítě jsem zapisovala ve 32.týdnu těhotenstí a to jsme s manželem ještě vůbec netušili, co čekáme (chtěli jsme překvapení) a jednalo se o poslední volné místo.
Odpor české společnosti k jeslím vychází zejména ze vzpomínek na masové jesle. Dřívější a dnešní jesle jsou naprosto neporovnatelné, popsat všechny rozdíly to by byl román.
S jeslemi jsme byli všichni spokojeni a vím, že to bylo správné rozhodnutí.