amy, že se rozčiluješ...
já šla s dcerkou na poloviční úvazek do práce, když jí bylo 7,5 měsíce, s chlapečkem pracuji z domova nepřetržitě a do práce se chystám v jeho 8 měsících. Do toho dálkově studuji VŠ a co jsem si vyslechla by vydalo na román. Takže už to neřešíma na hloupé poznámky okolí nereaguji. Je to každého osobní věc, jak si život zařídí a ostatním do toho vůbec, ale vůbec nic není. Takže hoď pomlouvače za halvu a buď v pohodě. Když je máma v pohodě, je i dítko v pohodě a neboj, masoví vrazi z našich dětí určitě nebudou. Taky jsem prošla jeslema, manžel dokonce týdenníma (Vážná nemoc maminky) a zatím jsme ještě nikoho nezabili
)
S některými maminami, se prostě nedá diskutovat. Akorát je zvláštní, že pracující matky větršinou chápou matky, které zůstávají doma, opačně bohužel tolerance chybí. (možná je to i závist...)