Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Kanimůro, jenže ono to tak většinou není. Jakože matky se rozhodují, zda být doma či dát dítě do jeslí, na základě toho, jaké jsou děti. Rozhodujeme se většinou za sebe, s ohledem na práci, hypotéku, ale ne na základě toho, co je a co není pro děti prospěšné, bo to v dané chvíli těko víme. To ukáže až budoucnost. Matky se "zájmem dětí" často ohánějí - jsem s ním doma, je to pro něj nejlepší - ale je to pro něj skutečně nejlepší? Co kdyžto jeho astma (příklad) znamená, že se prostě s matkou doma dusí a povolení otěží by mu jen prospělo? Co když to dítě v jeslích, co je najednou tak často nemocné a má třeba ekzém, se ze sebe jen snaží dostat to, jak je bez rodičů nešťastné? Všichni rádi říkáme - naše děcko je v jeslích v pohodě, zvládá to, vůbec mu nechybíme (musí být doma, beze mě to nezvládne) - ale je to vždy tak?
Pro mě je fyzický stav dítětesilným ukazatelem toho, co se v něm děje... nemusí to mít vždy souvislost s jeslemi či babičkami či matkou doma, ale za zamyšlení to stojí... a ne mávnout rukou- je sice furt nemocná, má ekzém a astma, ale v jeslích je v pohodě, už nebrečí...

Já jem pro vyváženost a pro to, aby se respektovaly skutečné potřeby dítěte. Ne se jimi jen argumentovalo. A s "kultem dítěte" to nemá co dělat...