Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Kanimůro, ekzém je psychosomatická záležitost. Jsem ekzematik odmala Jinak jsem se ani projevit nemohla, vzdor nebyl tolerován, ale nějak to ze mě ven musí... dodnes na stres neumím reagovat jinak,nenaučila jsem se vypořádat ses ním jinak, než že se začnu nevědomky škrábat... to jen takové odbočení

Já si zdravotní stav svých dětí všímám, když se například starší syn jednou pozvracel v noci, samozřejmě jsem vzpomínala, co jedl (to co my), ale taky jsem si vzpomněla, že den před tím ho tatínek učil jezdit na kole a byl na něj docela prudký... proto bych nad neustálou nemocností děcka nikdy nemávla rukou. Když začal chodit do školky, za první rok zameškal jeden týden - do vánoc (tj. první 4 měsíce) nebyl nemocný ani jeden den. I proto vím, že do školky šel s dobrým základem a to nejen fyzickým. Bylo mu 3,5 roku. Většina dětí je po nástupu do školky nemocná častěji - nad tím bych se zamyslela. Jenže nad nemocemi dětí se mává rukou a málokdo to spojuje s jejich psychikou. Přitom sami známe břichabol či průjem třeba před důležitou zkouškou... já moc nevěřím, že půlroční dítě chce být bez matky v jeslích. A že pokud chytne nemoc, nemá to s tím jak se cítí žádnou souvislost. Ale věřím, že to může zvládnout a někdy líp, než s frustrovanou mámou doma...

Ale to už je možná mimo téma