Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Pokud jste to dobře četla, tak nehorázné je to od vás.Autorka rozhodně nic takového říci nechtěla, jen se snažila přiblížit adopci i z té druhé stránky a vlastní zkušenosti. A jen pro pořádek, byla bych někde uprostřed, neboť mamka si vzala dvě holčičky o rok od sebe. Ta první je do dnes bez problémů,s lehkou mozkovou disfunkcí disgrafii a dislexií je ve speciální škole, ale má samé 1, ale vydřené buďte si tím jistá.Ale od normálního dítětě by jí člověk nerozeznal.Po příchodu druhé se vše otočilo,problémy od 4 let, ve školce, škole kdy sice chytrá a bystrá od přírody, ale nulový zájem, takže jsme ji dostrkali ke 4, krádeže nejdříve doma peníze, cenné věci pak mobily vybavení atd a celý byt bohužel nezamknete.Pokud jsme chtěli aby do školy vůbec ráno dorazila musela se přivést až do třídy a počkat na zvonění. odpoledne to samé jinak jsme ji ještě v 8 večer hledali po městě...To chodila na karate, vyhrála zlato a protože se začala toulat i z tréninků a krást i tam byl konec. Ve škole den co den průšvih ze 4 škol ve městě ji nechtěla ani jedna..Mamka psychicky na dně, dodnes bere prášky na tlak.Protože si to vybralo veškeý čas, ta star ší se cítila odstrčená a také to nedělalo dobrotu. Já se odstěhovala abych se nezbláznila. Po 5 letech po poradě se všemi možnými a nemožnými institucemi jsme byli nuceni ji vrátit aby aspoň ta druhá mohla prosperovat. A přeci jsme na ni nepřestali myslet, dokonce já s mužem jsme si jí chtěli vzít a první co z ni vypadlo když přijela bylo, že jsem řekla, že čekám až jen máma chcípne..Bojovali jsme jak to šlo a stejně veškeré úsilí šlo v niveč.Tak neodsuzujte nikoho jen proto, že jste měli to štěstí a vaše dítě je bez problémů.