Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Samozřejmně nevím, jak je to s šestiměsíčním dítětem, já byla v jeslích až od roku a půl ale nijak mě to nepoznamenalo. Těšila jsem se do jeslí a odpoledne jsem se těšila domů. Myslím si, že když dítě cítí, že ho rodiče mají rádi a že má někde domov (a to, jestli to cítí nijak neovlivňuje doba, kterou je matka doma. Pouto mezi matkou a dítětem nevzniká jen díky času, kdy je matka doma - to by bylo moc jednoduché.......Samozřejmně, že pokud se mu ten čas věnuje, tak je to fajn, ale pokud ještě uklízí, pracuje z domova atd. tak kolik času má na dítě? Srovnatelně, jako kdyby bylo v jeslích. Tak v čem je to jiné?) tak nebere pobyt v jeslích nijak tragicky, protože prostě cítí, že si pro něj rodiče přijdou. Paradoxně mě víc než celé jesle vykolejilo, když mamka z domova na chvíli odběhla a já tam byla sama......Jako by se už neměla vrátit (to byl můj domov a měla jsem tam být s mámou......). Když se vrátila, tak jí to bylo líto a dost dlouho si to vyčítala. Prostě když se šlo do jeslí, tak jsem to brala, že jdu někam stejně jako rodiče jdou do práce (byla to moje "práce" ). Zatímco když jsem zůstala sama doma, kde jsme měly být s maminkou spolu, bylo to mnohem horší (mimochodem, to už mi bylo tak 5, když se to odehrálo. Celou dobu jsem seděla v křesle u okna, plakala a vyhlížela maminku.....). Takže jesle fakt nejsou zlo a předpokládám, že každá matka zná své dítě dostatečně na to, aby odhadla, jak se to na něm projeví a zda to zvládá. Tak nemluvte o týrání, ono týrání může do důsledku být i přehnaná péče........Pokud na to dítě nemělo a nějka ho to poznamená, bude to matka, kdo si to bude celý život vyčítat, Vaše věc to rozhodně není.