Mě nic nenapadlo. Musím se ohradit proti tomu, že bych tím něco myslela, na někoho útočila, někomu něco podsouvala, naznačovala atd. Je to jinak: Já to prožívám dnes a denně - rodina je strašně daleko, manžel je v práci - tzn. buď je úplně pryč, anebo chodí domů pozdě. Máme tady pár známých, ale strašně málo, kamarády jenom jedny. V podstatě jsme velmi izolovaní. Přijde mi to strašně nepřirozené a jak pro matku, tak i pro výchovu dítěte nevhodné. Jistěže člověk může navštěvovat dětské kolektivy, ale na druhou stranu, i matka někdy potřebuju (pravidelně) vypnout, event. zařídit si svoje věci bez dětí. A bylo by krásné, kdyby spolu spolupracovalo nějaké společenství, ať už sousedů, přátel nebo rodiny, které by dítě pohlídalo atd. Jsem si jistá, že by to bylo dítěti (a matce) jenom prospěšné. - Jiné sociální vzory, jiné hry, říkanky, básničky, přístup... Bohužel to ale v reálu funguje jenom vzácně.
Předchozí