Lucio, přesně tak nějak mi připadá, že to je. Jak jsem tu někde psala, já jsem to měla dlouho , vpodstatě až do dospělosti, s babičkou, která mě od ráného věku vídala. S mámou ten vztah prostě nebyl "ono", tím nechci, říct, že ho máme špatný. Ale nemám s ní takové ty "běžné", ale pro mě jako dítě intenzivní zážitky - jak chystá švestkový knedlíky, jak jdeme na hrob dědovi, jak si vyprávíme....na to s mámou nebyl čas. A taky mi připadá, že většina žen , teď v důchodovém věku, až teprve s vnoučaty vidí, o co u svých dětí přišly, když musely tak rychle do práce a jejich děti do jeslí. Už jsem to častokrát od nich slyšela - ony prostě neměly šanci si to v tom kalupu se svými dětmi prožít a vychutnat. Já ji mám a jsem za to ráda, i když práce se rozhodně vzdávat nechci.
Předchozí