konečně normální rozumný slovo od nějaký doktorky
já vím, že budu trapná pro ty, kdo už tuhle moji story znají zpaměti... ale stejně ji sem napíšu znovu: můj děda doktor, o kterého jsem se starala rok, když umíral, mi tehdy ze všeho nejvíc kladl na srdce, abych hlavně věnovala čas dětem. Nejvíc ze všeho za svůj život před smrtí litoval toho, že nebyl víc se svými dětmi - a to byl myslím v mnoha směrech dobrým otcem (a babička byla v domácnosti). "Dělal jsem velkou chybu - a moc mě mrzí, když vidím, že stejnou dělá tvoje máma. Neudělej ji taky." Dědo, dík!