Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

"A skutečně si myslíš, že je pro dítě horší trauma z nástupu do jeslí (zvláště když si to nepamatuje) než z nástupu do mateřinky, který si už pamatuje? Já v tom až zas tak velký rozdíl nevidím."

Sice to nebylo namě, ale tohle minedá. Já nejsem žádný psycholog, ale prostou logikou docházím k tomu, že v tom velký rozdíl je. Apamatovat si je dle mě lepší než si nepamatovat. je lepší vědět, čeho konkrétně jsem se bála a co mi vadilo, mít konkrétní vzpomínku, se kterou se pak dá pracovat. Můžeš ji i popsat a někdo ti to vysvětlí. Ale mít někde hluboko zasuté "něco", co si neumýš vysvětlit, podvědomou úzkost a podobně, co ani mocnepopíšeš, bo nevíš, k čemu to přiřadit, co se s tebou vleče, bo ti ztoho třeba nikdo nepomůže (vždyť si přece nic nepamatuješ)... to je dle mě horší.

Já mám např. celoživotní strachze psů. Nikdy jsem si nevzpomněla na žádný zážitek, abych si to nějak mohlavysvětlit. Až časem mi kdysi mamka povídala, že mě ve věku 2,5 let celký pes napadl. Byla u toho, takmi to mohlavysvětlit. Je fakt, že to bagatelizovala, vždyt si to přece nemapatuju, tak nemám důvod se teď bát. Mám, protože ta vzpomínka tam někde uvnitř hluboko mě uložená je. A zhmotňuje se vždy,když potkám psa. To jen na dovysvětlení, proč nebagatelizuj to, co si na vědomé úrovni nepamatuješ. Třeba jesle.