Přidat názor k článku Maturita – zkouška dospělosti

Vzpomínám si živě i když už to bude skoro 30 let. Něděle večer, v pondělí jsme měli slavnostně zahajovat maturity (a já konkretně měla maturovat ve středu), stavil se pro mne můj milý, dnešní manžel a já brečela, že nic neumím, mám hlavu velkou, ale prázdnou jak hangár při leteckém poplachu a že to bude výbuch....a on mne utěšoval, že mi to tak jenom připadá, že toho mám v hlavě hodně a že to dám. Jsme svoji už 28 let, ale dodnes si pamatuju ten vztek, že jemu se to mluví, když má už dva roky po matuře!!!!No, dala jsem to a celkem dobře i přesto, že kvůli změnám jsem nakonec maturovala hned v ponděli.A to utěšování jsem mu vracela při každé zkoušce na vysoké......
Zvládneš, uvidíš.A nejhorší na tom je, že už se Tě nikdo nikdy nezeptá (tam kde na tom záleží, třeba při přijímacím pohovoru) JAK jsi odmaturovala. Zajímat je bude jen JESTLI jsi odmaturovala....Držím palečky....