Maturita – zkouška dospělosti

V duchu vzpomínám na předešlé roky, na srandu, co jsme zažili, na výlety… Na učitele, co se nás celé čtyři roky snažili něco marně naučit, koukám najednou s pokorou a lehkým obdivem. Jak rychle to uteklo…

První den prvního ročníku, když jsem poprvé seděla v lavici v učebně fyziky a nervózně očekávala příchod nové třídní učitelky, jsem se rozhlížela kolem sebe a zkoumala nové tváře. Vše mi přišlo tak nové, jiné… Studenti, jež se měli v následujících letech stát mými novými spolužáky, mi přišli nesympatičtí, všichni divní… Stýskalo se mi po základce, po mých bývalých spolužácích, po kamarádkách, se kterými jsme se rozdělily. Nedokázala jsem si představit, jak to přežiji v takové ošklivé s omítkou ze zdí popadané budově, která vůbec, ale vůbec nevypadala přátelsky. První den po závěrečném ceremoniálu jsem doma steskem po základce ronila slzy jako hrachy. K lepšímu pocitu mi nepřidal ani fakt, že ostatní mí bývalí spolužáci byli z nové školy nadšení.

První dny nebyly lehké. Museli jsme poznat nové učitele, sami sebe a především pak zvláštní učivo, které se nám postupně začalo kupit v sešitech. Vykuleně jsme koukali na nové předměty, jako je somatologie a latina, a v duchu se proklínali, že jsme na takovou školu vůbec lezli, že nemáme šanci ji dodělat a zdárně ji dokončit.

Jak jsme se mýlili… Kromě pár lidí, kteří nás museli opustit po prvním ročníku, jsme do čtvrťáku dolezli všichni! Společně jsme se prokousali hromadou učebnic a zápisků v sešitě, napsali nespočet písemek, především z matematiky, kde jsme téměř vždy měli šanci opisovat, protože si učitelka téměř vždy u písemky četla časopis. Společně jsme se stali účastníky mnoha akcí, které se na škole pořádaly, ačkoli pravda ne vždy s velkým nadšením. Zažili kurz první pomoci, spojen s týdenním školním výletem a vzpomínkou na zakopávání láhve od rumu do hlíny v lesíku, aby nám ji učitelky „nevyčmáhly“. Loni jsme se v loďkách nechávali unášet proudem řeky Vltavy, na které jsme byli na vodáckém kurzu, nechtěně se v ní koupali a následně zmrzali ve stanech. Postupně jsme také prošli mnoha odděleními na praxi v nemocnici a naučili se našemu povolání. Přestože ne vždy byly tyto chvíle lehké a plné zábavy, vzpomínáme na ně jako na to ještě bezstarostné období, kdy nám byla ještě na hony vzdálená maturita z praxe.

Inu, roky to byly dlouhé, někdy těsně před prázdninami až přespříliš, ale nyní se mi zdá, že ty dlouhé roky utekly až příliš rychle. Spolužáci mi přirostli k srdci, každý z nás ve mně určitým způsobem zanechává stopu a navždy do naší třídy bude patřit. Ošklivá budova naší školy na mě nyní působí tak hrozně známě a mile... Už nebude bezstarostné dospívání ale krutá dospělost. I když se většina z nás hlásí na vysokou školu, protože ještě bohužel nejsme zdravotní sestry, ale pouze zdravotničtí asistenti, už nezažijeme takovou pohodu, která na střední škole většinou panovala. Teď už nás čekají jen samé starosti. Na jednu stranu se těším, že za sebou budu mít konečně maturitu a budu se moct věnovat oboru, jaký mě zajímá, ale člověk to hezké nerad opouští. Navíc, když se nám blíží ta odporná zkouška…

Ano, bohužel. Maturitní ples je v nenávratu, šerpa nám zdobí pokoj a nemile připomíná, co nás čeká. Zbývají nám poslední 4 dny ve škole, 4 dny na praxi a pak rovnou maturita z praxe. Po praktických maturitách svatý týden a… to nejhorší ze všeho – ústní maturita.

Nějak se začínáme bát, že to nezvládneme. Především pak moje maličkost. Přestože se ve třídě najdou horší „neschopňouši“, než sem já, co vše nechávají jen tak tak na poslední chvíli, stres na mě doléhá velmi zprudka. Umím pár otázek, tak čtvrtinu všech dobře a ze zbytku otázek tak polovinu jakžtakž… V noci už výčitkami, proč jsem nezačala dřív, nemohu usnout a budí mě děsivé sny.

Maturujeme z literatury, ošetřovatelství, psychologie a pak z volitelného předmětu – občanské výchovy, angličtiny nebo somatologie. Já si vybrala somatologii. Nejsem schopna se pořádně donutit učit se. Holt je to těžké se mnou. Pokud odmaturuji, tak to bude něco.

Už si představuji den D, sedící komisi a učitele. Sebe v elegantním oblečení jdoucí pro otázku. Hustá atmosféra a… Držte nám palce. 1. - 4. 6. 2009. Já osobně 3. 6. - odpoledne - Pokud odmaturuji, tak slibuji, že napíši článek o maturitním týdnu.

Jdu se učit.

PS: Jak probíhala vaše maturita? Vzpomínáte si na stres, co jste před ní měli a na myšlenky typu: „já určitě neodmaturuju…“ ?