Na začátek chci říct,že nikoho nesoudím-to si musí každá rodina najít.My jsme v tom s manželem zajedno a to je pro nás důležitý.My by jsme -pokud by nenastalo nevím co-dítě do jeslí nedali.Manžel se smeká,aby naši velkou rodinu finančně zajistil,ale oba víme,že moje místo je teď být u dětí-a to je dobrá investice.vychováváme pět dětí a tak nějaký věci už zpětně posoudit můžem)))Já zůstala doma a děti jsem měla i na domácí škole.užili jsme si to všichni a je to podle mě něco,na co budem vždycky vzpomínat a určitě nám to do vztahu něco přineslo.)))tím,že jsem doma ze svejma,tak jsem občas i hlídací teta.A upřímně,jsem ráda,že se moje děti tomuhle vyhnuly.taky občas zůstanou u babičky ,nebo u tety....ale není to pravidlo,aby máma musela jít do práce.Jsem ráda,že byly ušetřený raního vstávání a mohly se klidně i poválet-protože jak začne škola-to už nepůjde.)))jsem ráda,že jsem každý mohla dlouho kojit,že jsem u toho já,když dělaj první krůčky a pokroky ve slovíčkách i v lupmárnách...jsem tam já a ne nějaká teta.)))Ničeho nelituju-společně vyrábíme,chodíme na společný akce a návštěvy,choděj se mnou tancovat a tak....prostě doma na zadku nesedím a netruchlím-ale je mi jedno,jestli mi někde utekla práce-protože moje místečko je být tu teď pro ně.)))to můžu teď-ne až někdy.))))
Předchozí