Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Já sama jsem chodila do jeslí a dodnes na ně mám otřesné vzpomínky. Přivazovali nás k postýlkám a přes hlavu přehazovali deky, prý abychom lépe spali.....hrozný....každé ráno jsem vstávala ve čtyři, protože moje maminka musela být na šestou v práci a do zaměstnání dojížděla do jiného města. Už jen ten pocit, že jsem tak brzy vzhůru a musím pryč z domova ve mě vyvolával zmatek, stres, zvracení, pláč.....po dvou měsících, kdy jsem takto "vyváděla", mě maminka zavedla k doktorce, protože já nedokázala vysvětlit, co mi je, proč jsem smutná, proč pláču, bojím se, že jsou na nás v jeslích oškliví,atd....nakonec jsem dostala z jeslí odklad a už jsem do nich nemusela. Už s nepamatuji, jak to naši měli, že maminka nechodila do práce, nevím....ale vím, že už jsem tam víckrát nebyla. A do školky jsem chodila zase velice ráda, líbilo se mi tam. Vlastní dítě bych do jeslí, když je možnost být až čtyři roky doma (já sama mám tříletou variantu), nedala. Nechci být šizená o ty krásné momenty prvních krůčků, slov, rozzářených očí a hlavně, být doma s dítětem mě naplňuje, baví a vím, že tohle je pro mě smysl života, starost o dítě. Ne chození do zamětnání, tam budu chodit až do důchodu, pokud se ho vůbec dožiju s nesutálým navyšováním věku odchodu od důchodu. Takže jsem teď maximálně šťastná, spoojená a na zaměstnání si vůbec nevzpomenu.